DR.ZLOUN

Probralo ji řinčení zbraní. Lostara zamrkala. Uviděla nad sebou oblohu. Snažila se rozpomenout, co se stalo. Bolela ji hlava, pod nosními dírkami a v uších cítila zaschlou krev. Otočila hlavu. Pobočnice ležela vedle ní. Hrudník se jí pomalu zvedal a klesal.

Alespoň něco.

Někdo zachroptěl, jako by měl bolesti. Lostara Yil se posadila právě včas, aby viděla, jak se Henar Vygulf potácí a z rány na prsou mu stříká krev. Blížili se k němu tři Nah´rukové.

Henar padl na záda téměř u Lostařiných nohou. Lostara Yil se zvedla a tasila zbraně. Uviděl ji a utrpení v jeho očích ji připravilo o dech.

Mrzí mě to…

Continue reading →

O lásce

Není to jednoduché, prohlásil a zamračil se, jak se probíral svými myšlenkami, alespoň ne na světě – tedy mezi lidmi. Společnost, kultura, národ – na světě jsou tedy útočníci a jsou na něm obránci. Většina z nás v sobě má prvky obojího, ale ve všeobecném smyslu slova osoba padne do jednoho či do druhého tábora, podle své povahy.

Tím neříkám, že agrese jsou schopni jen ti, co útočí, pokračoval Silchas. To zdaleka ne. Svým šermířským nadáním jsem hlavně obránce. Spoléhám na načasování a protiútok – využívám útočníkových pokročilých zálib, jedinečnosti jeho záměrů. Protiútok je svým způsobem taky agrese. Chápeš ten rozdíl?

Continue reading →

O útoku a obraně

Pohleď na ten meč, který nosí, promluvil vedle ní Kalt Urmanal. Pohleď, jak špička probodává zem. Tenhle Onos T´oolan není na pózy. A nikdy nebyl. Vzpomínám si, když jsem ho viděl naposledy. Porazil svého vyzyvatele. Předvedl takovou zručnost, že deset tisíc Imassů stálo v němém úžasu. A přece tam stál, jakoby poražený byl on.

Unavený zamlumlala Rystalle.

Ano, ale ne z boje. Byl unavený z nezbytnosti, Rystalle Ev.

Zvážila to a kývla.

Tohoto válečníka budu následovat, dodal Kalt.

Ano.

O nezbytnosti

Byl jsem nevšímavý příliš dlouho a k příliš mnoha věcem. Přitahoval otěže největší síle svého ducha, potřebě soudit a jednat rozhodně podle pravého teblorského způsobu. Snášel jsem lháře a podlce dost dlouho. Teď jim odpoví můj meč. Toblakajský válečník se ještě méně zajímal o jména, protože jména přivolávala přísahy a on měl přísah plné zuby. Ne, bude zabíjet, jak se mu zlíbí. Těšil se na návrat. Pokud dorazí včas.

witness!

Karsa