(Abstrakt) Z novodobé historie vyplývá, že základní výzkum lze převést na praktické aplikace dvěma způsoby – postupně a skokově.
Postupná cesta: teoretické, základní poznatky se časem přetaví v aplikovanou technologii, pokrok se postupně akumuluje, dokud nedojde k převratnému objevu. Z nejnovějších příkladů lze uvést vývoj vesmírných technologií.
Skoková cesta: teoretické, základní výsledky se překotně transformují na aplikovanou technologii, což bezprostředně vede k vývojovému skoku. Z nejnovějších příkladů lze uvést vývoj atomových zbraní. Ještě ve čtyřicátých letech tohoto století se někteří přední fyzikové domnívali, že věda něbude nikdy s to uvolnit energii atomu. Jen pár let nato však spatřily světlo světa atomové zbraně. Vývojový skok definujeme jako událost, kdy základní výzkum dá aplikované technlogii vzniknout jednou za velmi dlouhé období, zato však velmi rychle.
V součastnosti se základnímu výzkumu intenzivně věnují jak NATO, tak Varšavská smlouva a investují do něj značné prostředky. Jeden či dva vývojové skoky se mohou odehrát každou chvíli. Taková událost by představovala významnou hrozbu našemu strategickému plánování.
Tento článek předkládá argument, že v součastnosti se plně soustředujeme na postupnou cestu technologického vývoje, zatímco možnosti vývojových skoků nevěnujeme dostatečnou pozornost. Měli bychom zaujmout dlouhodobější hledisko a vypracovat ucelenou strategii a vhodný soubor principů, tak abychom mohli na případné události tohoto typu náležitě reagovat.
Tento článek zkoumá čtyři vědecké obory, u níchž je vývojový skok nejpravděpodobnější:
- fyzika (vynecháno)
- biologie (vynecháno)
- informatika (vynecháno)
- hledání mimozemské civilizace (SETI) – pravděpodobnost vývojového skoku je zde ze všech oborů nejvyšší. Kdyby k této události skutečně došlo.
