DR.ZLOUN

vsechny pochybnosti je treba zahodit.

Paran se napil piva a zamracil se na Nahodu. Co to ten Anomander rikal? Az se tve stesti obrati, zlom mec. Nebo ho dej svemu nejhorsimu nepriteli. Nicmene pochyboval, ze by jej Oponn prijali. A to znamenalo, ze ho musi zlomit. Mec mel uz dlouho a v boji ho pouzil jen dvakrat.

Slabe uslysel slova jednoho ze svych ucitelu z detstvi. V doprovodu hlasu se mu vybavil i vrascity oblicej. Pry bohove ty, ktere si vyvoli, jako prvni oddeli od smrtelniku zradou, tim, ze ti seberou tvou zivotni silu. Bohove ti vezmou vsechny, ktere milujes, jednoho po druhem. A jak se zatvrdis, stanes se takovym, jakeho te chteji mit, bohove se usmeji a kyvnou. Kazda spolecnost, kterou odvrhnes, te privede bliz k nim. Tak si vytvori nastroj, synu, zatahnou a zatlaci, a pomoc, jiz ti nakonec nabidnou, ukonci tvou osamocenost – prave tu samotu, kterou pomohli vytvorit.

Anomander chvili mlcel a dival se na sve ruce v kline. Baruku promluvil tise, jak kazdy, kdo delsi dobu veli, dobre vi, zrada prinasi jenom zradu. Jakmile ji jednou spachas, at na nepriteli nebo na spojenci, stane se opravnenou moznosti pro kazdeho pod tvym velenim, od nejnizsiho vojina, touziciho po povyseni, po tve osobni pobocniky, strazce a dustojniky. Mi lide o mem spojeni s tebou vedi, alchymisto. Kdybych te zradil, nezustal bych dlouho panem Mesicniho Kamene. A opravnene.

Jeste nikdy se nepokousel projit takovymi dvermi. Nebyl si ani jisty, je-li to vubec mozne. A jestli za nimi prezije, bude se moci vratit? A krome toho mel jeste jeden, mnohem vetsi problem: prave se pokousel vstoupit do rise, kde nebyl vitan.

Otevrel oci. Jsem smer, rekl tise a oprel se o prekazku. Jsem dotyk chodby. Nikde nic chaosu neodola. Citil, jak dvere zacinaji povolovat. Mavl rukou za sebe a zahnal silici tlak. Jenom ja projdu! zasycel. Nahle, s podivnym dusnutim, proklouzl skrz a kolem nej vzplala energie.

Zavravoral na drsne, vyprahle zemi. Znovu ziskal rovnovahu a rozhledl se kolem sebe. Stal na puste plani a na obzoru daleko po sve levici videl hrby nizkych vrsku. Obloha mela barvu rtuti a primo nad nim byla poseya dlouhymi, vlaknitymi mraky, ktere se se pohybovaly zaroven a byly cerne jako atrament.

Rychlej Ben se posadil, zkrizil nohy a ruce sepjal v kline. Stinupane, rekl, vladce stinu, prisel jsem do tve rise. Uvitas mne, jak se na mirumilovneho navstevnika patri?

Z kopcu prisla odpoved: vyti oharu.

but what we make