Advokát Slím byl vysoký a hubený. Čelo a levou tvář až k bradě měl postižené kožní chorobou, vytvářející na popraskané tkáni šupiny připomínající břicha čerstvě vylíhlých aligátorů. Nemoci ho mohly snadno zbavit příslušné masti, nicméně bylo jasné, že legendární obhájce lederského práva si svou plazí dermatózu ve skutečnosti pěstuje, neboť chytře doplňovala jeho pověst i chladné oči bez života.
Právě stál v Buggově kanceláři a hrbil se, jako by chtěl vypadat ještě hubenější. Vysoký límec tmavozeleného pláště se mu za protaženou holou hlavou s malýma ušima rozšiřoval jako hadí kápě. Díval se na Bugga unyle tím svým obvyklým neživým způsobem. „Slyšel jsem správně?“ tázal se a usilovně se snažil dodat hlasu na syčivosti. Ve skutečnosti to ale znělo rozechvěle a trapně. Bugg si s mírným překvapením uvědomil, že to zní přesně, jako kdyby se had snažil mluvit s tlamou beze rtů. Ačkoliv had by se těžko ptal právě na tohle. Hadi nežádají objasnění. Nebo ano?
„Tváříte se nanejvýš podivně, pane Buggu,“ pronesl Slím po chvíli. „Zmátlo vás snad, že jsem vás nedokázal pochopit?“
„Opravdu jste mě nepochopil?“
„Proto jsem žádal o zopakování.“
„Aha. No, a co si myslíte, že jste slyšel?“
Advokát zamrkal. „To jsme skutečně vyslovili všechna ta slova, jen abychom se vrátili k mé původní otázce?“
„Klidně můžete vyslovit nějaká další, Slíme.“
„Spíš než bych se prostě opakoval.“
„Já se hrozně nerad opakuju.“
Bugg věděl, že advokát Slím nesnáší, je-li z něčeho perplex. I když to snad ani nebylo skutečné slovo.
„Pane Buggu, jak víte, nesnáším, jsem-li z něčeho perplex.“

Continue reading →

aha pokracovala a kyvla, uz vidim toho stareho Onraka – vidim paniku, kterou maji muzi vzdycky v ocich, kdyz vsechno, po cem touzili, je najednou na dosah ruky. Ale vez jedno, i ja touzila a ted citim… Paniku. Milovat v nepritomnosti je jako vznaset se na nehybnych vodach. Zadne nahle proudy. Zadne zradne prilivy. Zadne nebezpeci utopeni. My dva, Onraku, jsme se vznaseli prilis dlouho.

or kill it

Ta prvni chvile byla, kdyz jsem mel prednasku v K. a pak jel vecer prespat do Lechovic, abych rano jel zase zpatky do toho vzdaleneho kraje na pohreb kamarada kneze, ktereho nestastnou nahodou prejel vlak. Dobri katolici v K. me ale ochotne uvedli do reality, ze to az tak uplna nahoda nebyla, ze tam byl vztah a zena a dite a jeste i dalsi veci a ze se kamarad knez v zoufalstvi sel zabit na koleje, protoze uz nevidel jine reseni sveho svojiho zivota, a ja jsem pak nasel svedectvi masinfiry, ktery popisoval, jak videl stojici postavu a jak brzdil a brzdil a jak ta postava stala a neuhnula. Jak to bylo doopravdy, nevim, vim jen, co mi rekli farnici v K., a znam svedectvi toho masinfiry. Byl by to namet na film.
Continue reading →

Akvizitor jela vedle mága Korla. Přemýšlela jsem začala o magii kterou používáš. Ještě nikdy jsem neslyšela o kouzlu, které obětem ukradne vůli, které jim sáhne do mysli.

Ani se nedivím zabručel. Tohle je hotovej zapadákov, veškerá magie je syrová a hnusná. Žádná rafinovanost, zjemnění moci. Ve vaší zemi je většina dveří zavřených. Pochybuju, že za posledních deset tisíc let došlo ve studiu kouzel k nějakým objevům.

Děkuju za obdiv, Korlo. Možná bys to mohl mě, hloupé, vysvětlit.

Mág si povzdechl, kde začít?

S manipulací lidského myšlení.

Mockra, tak se ta chodba jmenuje.

Dobře, špatný nápad. Ještě dál, co je to chodba?

To se těžko vysvětluje, holka. Je to magická cesta. Síly, které ovládají veškerou existenci, jsou aspektovaní. Což znamená…

Aspektované. Stejně, jako jsou aspektované držby?

Držby, potřásl hlavou. Jako kdybychom seděli na voze s hranatýma kolama a pochvalovali si hladkou jízdu. To jsou držby, akvizitor. Byly vytvořený na dávno zmizelým světě, kde byly síly drsnější, divočejší, špinavější. chodby, dalo by se říct, jsou vlastně kola bez rohů.

Continue reading →